Z historie klubu
.... Těchto pár nadšenců začínalo s ideály, odvahou a nadšením. Nebyla dostupná žádná výstroj ani potápěčské brýle, snorchely, ploutve. Náš člověk je všeuměl a tak si tito šílenci vyráběli brýle z gumových kyblíčků pro děti, sklo uřezal sklenář a první ploutve dokonce z linolea, přidrátovaného k sandálům ....Vzpomínka Miloše Zezuly a M. Votýpky
V roce 1964 - 1965 jsme se zde jako žáci končící školní docházku objevili my, Miloš Zezula (Drobek) a Mirek Votýpka. "Zkušení" borci v potápění nás přijali mezi sebe. V první polovině 60 let se skupina Svazarmu sloučila se skupinou vojenských pilotů z letiště ve Slatině. Tím se podařilo získat i lepší materiální základnu, např. kompresor.
S nadšením se zde scházeli kluci v kavárně club Slavie na Solniční. Zakládající členové klubu potápění, který přijal název Trygon. Pánové Knotek, Janoška, bratranci Školní, Láník, bratři Hrnčířové, Lelkové, Zdeněk Vystrčil, Vašek Helma, Pepek Duda, Mojmír Král, Pavel Hrazdira, klubový lékař Dr. Havelka, Šmerda, Vraťa Minařík, Leoš Kaňka, jejich manželky a přítelkyně a řada dalších.
Zvláštním členem byl vojenský pilot Jarda Mílek, který společně s dalším pilotem Milošem Hrnčířem /+2007/ nás dva – tehdy snad 15ti-leté "pionýry" učil prvním dovednostem pod vodou. Nekonečný šprýmař a idol dívek všech věkových kategorií, pilot vrtulníků a stavitel funkčních replik válečných letadel viz.:www.javifix.com. A také to byl on, který dal klubu v roce 1964 název TRYGON, podle latinského názvu rejnoka… Až mnohem později, po svém návratu z emigrace nám předal zachráněný klenot - klubovou kroniku. Tu jsme viděli po přesně 40ti letech.
Po sloučení v rámci organizace Svazarmu se podařilo získat klubovnu na Úvoze. Byl to starý obchod plný špíny a nepořádku. Desítky hodin brigád, než se ho podařilo zcivilizovat. Začali jsme získávat první přístroje a automatiky zn. Slavíček (jednostupňové automatiky) ocelové láhve. V této době nastoupila česká zručnost a šikovnost. V rámci Trygonu se vyvinuly a začaly vyrábět dvoustupňové automatiky, které dodnes svou jednoduchostí, velikostí a spolehlivostí žádný světový výrobek nepřekonal. Luboš Školný, Vratislav Minařík, Jarda Knotek a další se podíleli na výrobě. Vyráběli jsme se sami jak plastové membrány, tak i náústky i se značkou Trygon. Dodnes nejsou zteřelé a vzhledově pěkné a v několika barvách.
Pro zajímavost šlo o to, že se z tekuté hmoty pekly v elektrické minipeci ve formě. Všichni kluci z EJF měli zlaté ruce. Dovedli opravit a vyrobit snad vše na světě a zlé jazyky tvrdí, že vyrobili i APOLLO (původní název kesonu, který politicky kolidoval se jménem americké rakety) . Byla to pravda. Abychom si mohli vydělat na výzbroj a legálně se potápět, začali kluci v EJF vyrábět keson pro práce ve větších hloubkách v r. 1966 na Dornychu. Vše se dělalo brigádnicky zadarmo, případně za vlastní peníze klubu. Vlastní projekt, vlastní práce. Vyrobila se i vlastní mobilní dekompresní komora. Cílem bylo pracovat na opravách přehrad v hloubkách kolem 50 m. Keson se postavil a vyzkoušel v boji na Vírské přehradě v roce 1967. Zde se podařilo odmontovat česla a uzavřít průtok vody pro instalaci potrubí na vodovodní řád pro Brno. Zde jsme také s Milošem chytili do ruky úhoře, kterého jsme všichni večer v hospodě pod hrází snědli.
Také se Trygon zabýval sportovním plaváním s ploutvemi. Závodní družstvo vedené Pepíkem Dudou bylo vždy na prvních místech na mistrovství republiky i Evropy v Moskvě. Medaile získávali např. Laďa Mrnka, Perna, Šmerda a také družstvo žen.
Byly i společné dovolené na Víru, na Mostišti i zájezd do Jugoslávie. Zde si kluci vyrobili i první přenosný kompresor a vlastní podvodní kameru na 16 mm. Při práci na Brněnské přehradě se podařilo získat od hrázného pana Šikuly pravé těžké potápěčské skafandry Siebe, Gordman. Ocelové přilby, olověné boty a ruční kompresor. Nádhera, něco tak technicky a materiálně vymakaného jsme ještě neviděli. Ač vyrobeno koncem třicátých let, bez problémů fungovalo v roce 1968, kde se to vše vyzkoušelo.
Rok 1968 a následující léta byla také zlomovými. Postupně se zkvalitnila technická výzbroj, získali se zkušenosti v práci pod vodou, jak v hloubkách, tak i řezání larzen (pilotů) v řekách. Začátkem 70 let část kluků odjela pracovat do Basry. V pozdějších letech se vyčlenila skupina pod vedením Mojmíra Krále, Vratě Minaříka do potápěčské stanice povodí Moravy. Přešli plně na profesionální práci. Také Jarda Knotek se osamostatnil a pod Ingstavem Brno se stal profesionální stanicí.
Tradice a pověst zakladatelů Trygonu Brno, na které už navázali jejich děti k tomu dává všechny předpoklady.
M. Votýpka
M. Zezula
