26. 10. 2013 - 02. 11. 2013

Safari 2013

Po loňské zkušenosti, kdy jsem byl neustále bombardován Milošem a Petrem, zda jsem již napsal report jsem se zařekl, že už nikdy report psát nebudu. Byl jsem tvrdej do dneška, ale vyměkl jsem. Rozhodně ale nebudu opakovat loňský model. Report bude stručný, jasný a bez uvádění pikantností a konkretizace osob….

Přidáním česneku do jakékoliv polévky v množství větším než malém, vzniká polévka česneková.

                                                                                                            Jára Cimrman

Byl jsem poprvé v životě v 17 metrech a viděl jsem želvy. Vůbec mi nevadí, že jsem neviděl Dugongy. Jsem nejšťastnějším medvídkem na světě. Děkuji Ti Péťo.                                                                                                                                                          

                                                                                                            Medvídek Teddy

Cesta do Prahy v sobotu 26. října byla ještě rychlejší než posledně. V našem autě byla Pavla, Tomáš, já a Petr D. Na parkovišti jsme čekali na Petra s Vlastikem. Na Ruzyni jsme se šťasně setkali se zbytkem. Jediný kdo nedorazil byl Pepa Jiránek, který si spletl sobotní odjezd s odjezdem nedělním. Když mu volal z letiště Marcel, a ptal se ho co dělá, popíjel zrovna se svou ženou láhev vína a těšil se na zítřek, kdy odjíždí na safárko. Do Prahy už to nestihl…

Po nákupu alkoholických nápojů v Dutty free jsme nastoupili do letadla splečnosti Smart wings a nestacili se divit. Toalety nechutné, sedadla sražená na mininum, kožené sedačky…po 4 hodinách letu jsme byli rádi, že jsme s opruzenými zadky a zpocenými stehny opustili letadlo a vyrazili před halu, kde jsme čekali na odvoz do mariny.

Neděle 27. 10. 2013

Mikrobus toyota byl ve srovnání s boeingem 737 luxusní limuzínou. Stále nám chybí Jiránek. Za to se objevuje jakýsi pan Jameson a koluje s okna do okna. Já nepiju, protože jsem si ještě nedal tabletky proti smrti a jediný, kdo se mnou drží basu je Vlastik.

Dorážíme do mariny a ubytováváme se na lodi Martina I.. Máme slíbeno, že ve 12 hodin vyrazíme na moře. Někteří jdou spát. Ti, co neumí spát přes den vyráží do města pro tabák. Před 12 hodinou jsme nazpět a očekáváme vyplutí. Asi o půl druhé se odvazují lana a my děláme parádní pravotočivou zatáčku a vracíme se zpět na původní stanoviště. Chybí náš průvdoce Ahmed, celým jménem Hadži Halef Omar ben Hadži Abul Abas ibn Hadži Davud Algosara, který odjel autem pro další várku piv. Asi po půl hodince skutečně vyrážíme. I s Ahmedem, další várkou piv, ale bez Jiránka…

Dorazili jsme na lokalitu Gota Abu Ramada a provádíme vyvažovací ponor. Hloubka kolem 12 m, reef po levé ruce, obrátka u díry s velkou murénou a nazpět.

V 18. 23 hod. se ponořujeme tento den ještě jednou na noční ponor a opakujeme ponor denní. Doplaváváme až k obydlí murény, ale není doma. Nazpět kolem velkého hejna ryb a brzy spát. Někteří nejmenovaní pijí pivo, jí vepřové uzené, salám vysočina a mandlovou pálenku. Já jsem si vyžebral 2 tabletky Torecanu proti zvracení od Moniky a odcházím brzy spát. Dlouho jsem nemohl usnout, protože jsou velké vlny, ale nezvracel jsem. Celou noc jsme jeli na soustroví Bratrů. Kolem 5 hodiny ranní, kdy jsem se šel vymočit začínáme kotvit.

Během noci se již nic zvláštního nestalo. Až na ty zvláštní obrovské vlny.

Pondělí 28. 10. 2013

Před snídaní krátký briefing a chvíli po té skáčeme z lodi na “negativ” a máme se setkat v 5 metrech. Moc se nám nedaří, takže většina si příště vezme více olova. Napřklad já.

Padáme pomalu asi do 37 metrů, jak kdo, a obdivujeme stěny ostrova porostlé korály. Před zpětnou obrátkou se nám náhle zjevila manta obrovská. Byl to silný zážitek. Pro mě zatím podmořský nejsilnější estetický zážitek. Obeplula nás a na rozloučenou se ztopořila a ukázala nám svoje nádherné bílé břicho. Až jsem z toho byl na měkko. Návrat a docela těžký výlez z vody do lodě, protože jsou velké vlny.

V 10. 35 vyrážíme po skupinách k dalšímu ponoru tentokráte ze Zodiacu. Mám z toho docela obavu, ale zvládli jsme to. Přidali jsme zátěže a po saltu do dozadu se naše skupina setkává v 5 m a checkingujeme se. Před námi je vrak nákladní lodi Numibia z roku 1901, kdy ztroskotala při své cestě z Anglie do Indie. Převážela náhradní díly k lokomotivám. Dosahujeme hloubky kolem 50 metrů a někteří proplouvají malým oknem do vraku. Já tedy ne. Čekáme s Pavlou v 45 m na naše Buddy a kocháme se. Po delší chvilce kochání vypuštíme bójku a nalézáme do člunu. Pomáhá nám Petr, který ztratil ploutev. 

Ještě jsem zapomněl napsat, že posádka se o nás velice hezky stará a část proviantní vaří velmi chutně. Zatím neměl nikdo průjem, nebo mi to aspoň nehlásil do epidemiologického deníku. Také káva, zejména ta pravá brazilská, kterou často nabízím je výborná.

Zodiac nás odváží na východ ostrova, za cíp plata, kde jsme viděli mantu obrovskou. Vidíme tuňáka, taky obrovskýho a hejna rybek a na závěr obrovského žraloka liščího, z kterého jde respekt a strach zároveň. Alespoň já jsem to tak cítil. Pro jistotu si trochu důkladněji properu neopren ve sladké vodě.

Před večeří jsme odjeli Zodiacem na Velkého bratra podívat se na maják. Je z roku 1885 a ještě v roce 1985 svítil na plyn. Teď už je plně elektrifikován. Postavili jej Britové a stavba se jim povedla. Pan správce, nebo správccová, což lze jen stěží poznat protože má dlouhé šaty, nám doporučuje prohlídkujihu ostrava. Za to severnín prohlídku nám striktně zakazuje, protože se na ní nachází přísně tajný egyptský radar z roku 1917. Mě bude stačit výšlap k majákovému světlu, pěší tůru oželím.

Nahoře u silného kroužícího světla se setkáváme se sovětskou skupinou, ale družbu nenavazujeme. Odjíždíme na večeři, někteří chytají ryby, ale marně. Večer se pije pivo, povídá, Petr D. moderuje totalitní pořad Vtipnější vyhrává. Já jdu brzy spát.

Během noci se již nic zvláštního nestalo.

Úterý 29. 10. 2013

Dnešní den nám zprostředkuje svými zážitky Pavla. Já budu jen poslouchat a ťukat do klávesnice. Takže Pavli, máš slovo. Budíček byl po 5 hodině ranní, brífink kolem 5:20 a hurá do gumy. Hmmm. Hmm. Já jsem nikdy nebyla dobrá na slohovky. To tam nepiš. Ty vole neser. Hahaha. Ty to máš hrozně dlouhý /Pavla myslí můj úvod/. 

Tak první ponor spousta žraloků. Druhý ponor kladivoun. Ty vole, mě ty vlny ale fakt serou. Třetí ponor proudy. Hotovo. Večer při západu slunce jsme viděli 3 delfíny, jak se honí s naší lodí. No a to je všechno. Asi půjdu blít. /Loď hodně háže a my s Pavlou sedíme na posteli v kajutě a tvoříme/. Tak ti Pavli moc děkuju. No, nemáš zač.

Cestou na novou lokalitu nás provázejí 3 mladí delfíni. Skotačí a předvádějí se na přídi naší lodi. Asi po 6 hodinách plavby kdy si po různu krátíme dlouhou chvíli dorážíme na lokalitu………. Ti co ještě neusnuli pozorují hvězdy a marně hledají souhvězdí Velké medvědice. Marcel dokonce přinesl svůj vodotěsný tablet s NASA aplikacemi, ale nedaří se. Sledujeme uvazování naší lodi. Ve světlech refletktorů se nám předvedli 2 karety obrovské. Vypadají úchvatně. Doufáme, že se s nimi zítra skamarádíme. Na lokalitě již stojí 3 lodě, dokonce jedna z nich se jmenuje Obsession a je to právě ta, na které se odehrával německý dokument, který jsme shlédli nejdříve v HD /hodně dobré/ kvalitě, ale po chvíli jsme museli zvolit kvalitu MD /méně dobrou/. Nicméně dokument se všem moc líbil, dokonce publikum na závěr němckého dokumentu i zlehka aplaudovalo. Připisuji to ovšem pravé brazillské kávě, která se na večerním potápěčském filmovém festivalu podávala zdarma a ve velkém množství.

Kotvení se moc nedaří a stále se točíme jako salám v předsíni. O to těžší je zorientovat Marcelův tablet podle světových stran, tak to vzdáváme a plně se věnujeme uvazování lodě. Zodiac jezdí sem a tam, jeden z členů posádky Zodiacu má světlo, šnorchl, ploutve a jak posléze zjišťuji podle plácání o vodní hladinu, jsou to moje ploutve. Je dokonáno. Jdeme spát, loď je bezpečně uvázána. Posádka je fakt zkušená a šikovná. To, co předvádějí je skutečně hodno pochvaly. Na pevnině jsou vidět jezdící auta, tudíž si uvědomujeme, že se nejedná o lokalitu verinajs, kam ještě lidská noha nevkročila. Na horní palubě usíná Aleš, sám, Marcel a …… Noc byla klidná.

Středa 30. 10. 2013

Vstávám brzy a rekognoskuji okolí. Na horní palubě se ještě spí, posádka uklízí, v salónu potkávám Petra, který si dává pravou brazilskou - suchou, bez mléka a cukru. Já si dávám čaj. Je nádherně jasno a vodní hladina je klidná. Východ slunce jsem nestihl, snad zítra. Za chvíli bude brífink a pak už hurá do gumy. Ta moje začíná smrdět. Vzpomněl jsem si na zážitek z dětství. Smrdí jak zmoklej cirkus, kterej stál v Krpoli za totality.

Noříme se po saltu ze zodiacu na positiv v místech, kde jsme včera obdivovali obrovské želvy plovoucí nocí. Dnes jsou někde jinde. Lokalita se jmenuje Marsa Shoona, čti šůna. Obeplouváme reef po levé ruce. Vidíme rejnoky, rybičky, skaliska z korálů a obrovské pískové bazény. Na závěr vypouštím bójku, poprvé v životě…

Snídáme a loď se pomalu dává do pohybu a my přejíždíme na další lokalitu Abu Dabab I.

Zodiacem vyrážíme na sever reefu a positivem do vody. Proplouváme obrovskou zahradou obrovských korálových květáků a brokolic. Proplouváme dvěma jeskyněmi. Je mi poprvé trochen zima a mlží se mi maska. Těším se na palubu.

Svítí sluníčko, na horní palubě se sluníme a užíváme si. Posádka přejíždí o kousek dál na lokalitu Abu Dabab II. a III. Zodiacem na cíp reefu, salto do vody. Plaveme přes korálové hory a zahrady. Ke konci ponoru objevujeme obrovskou plechovou bednu s oknem. Nakukuji a objevuji něco jako zavařovací sklenice. Zase se mi mlží maska, a to jsem ji na podnět Janka ošúchal a vykefkoval zubnů pastů a ve finále mi dala Monika trochen svého gelu. Je to ten stejný gel, který používá i Marcel. Oba si jej pochvalují…. tak nevím ….asi si budu muset koupit novou - masku.

Bolí mě ucho, na nočák nepůjdu. Pavla chystá vysycovací drinky pro noční potápěče, já jsem ukázal palubu a strojovnu Teddymu. Slíbil jsem mu, že ho zítra vezmu na jeho první ponor. Mám o něj větší strach, než má on sám. Už šel spát a na zítřek se moc těší.

Po večeři, která byla výborná sedíme, pijeme a posloucháme muziku. Petr Dohnal přinesl v pet flašce nějakou kořalku. Prezentuje ji jako 23 letý rum z Guatemaly. Je to systémem solera míchaný rum zrající 3 roky v sudu po šery a 2 roky v sudu po šampaňským. Všichni si ho vychutnáváme. Pomalu ho šouláme na jazyku a mazlíme se s ním. Jediný Tomáš ho do sebe hrkl a říká, že pěkně hřeje. Před odjezdem byl v restauraci Petra a pil ho taky. Nechal tam 16 000. Prý chutná stejně. Společnost se ještě baví, já odcházím spát.

31. 10. 2013 čtvrtek

Vstávám jako v Brně v 5 hodin. Cítím se vyspaný. Venku je šero, ale bude krásně, ani mráčku. Jdu na sandek očekávat východ slunce. Na přidi spí Aleš, Roman a Marcel. 5.48 začíná svítat. Je to nádhera. Po 6 hodině potkávám Ahmeda jak tluče na spících kajut  a přeje topreranó. Chvíli na to je brífink a v 6.57 se zanořujeme v 10 eurové Dugong  rezervaci. Dnes mám 2 Buddy. Petra a Teddyho.Teddy dostal moje malé plavecké brejličky a je nejšťastnejším medvídkem na světě. Pro jistotu si ho přivazuji asi 2 metrovým obvazem ke karabině. Dugongové nás nepřekvapili. Zato Teddy překvapil mladou šnorchlařku ve dvojitých, značně volných dvojitých plavkách. Máváme na ni s Teddym a ona nechápe, pak chápe a opětuje mávání. Potkáváme taky veliké želvy a Teddy se na jedné i svezl. Škoda, že si Vlastik spletl nahrávání s focením. Mohli jsme mít s Teddym hezké video. Na závěr potkáváme další želvy, na kterých jsou zespoda přisáty ryby. 8.02 končíme ponor a těšíme se na snídani. Byla výborná jako tradičně. Přejíždíme na další lokalitu Elphistoune.

11.28 další ponor. Tentokráte Zodiacem na jih reefu Elphistoune a pak už padáme do 50 metrů a proplouváme jeskyní na druhou stranu reefu. Abych byl upřimný. Aniž bych se udeřil do hlavy a způsobil si mozkovou komoci, nepamatuji si zcela přesně celý ponor. Pod 50 metrů jsem začal pociťovat euforii, posléze apatii a ke konci opiátovou nirvánu. Podobné pocity člověk zažívá po aplikaci opiátů. Je to příjemné, ale v takové hloubce nebezpečné. Signalizuji Buddymi na dotaz, zda je vše O.K., že jsem ajnbischen mimo, tak začínáme stoupat. Můj signál se asi vžije. Asi v 45 metech se vše začíná stabilizovat.

Ke konci ponoru nám ukazuje Marcel nejdříve tuňákožraloka, pak žraloka a nakonec na pár metrů od nás skutečného macka žraloka dlouhoploutvého. To už jsou někteří na hladině, /Ahmed/ někteří v zodiacu /Ahmed/, někteří se do zodiacu vrhají neobyčejně rychle /já/, ale někteří si ještě dopřávají deko pod hladinou ve společnosti pana Velkého. Nakonec vše dobře dopadlo a oba zodiaky doráží se všemi účastníky zájezdu k mateřské lodi.

Další ponor je v 15.09 a spočívá v obeplutí reefu po pravé ruce a zpět. Sjeli jsme ke 40 metrům a nějak jsem nevyšel se vzduchem. Pod vodou měním Buddyho za Tomáše, který má 15 litrovou lahev a v klidu dokončujeme 3 v pěti. Ještě 5 dechů a byl bych na nule.

Pomalu se přesouváme na další lokalitu. Měla by se jmenovat Abu Dabab 6. Moc se mi do studené gumy nechce a celkově se cítím dost unaveně. Není se co divit. Byl jsem za celý den dohromady ve 129 metrech…. Nechávám se ukecat od Jana a jdeme na noční ponor v 19.36 z lodi do lodi. Přidáváme se k Marcelově skupině. Na dně vidíme novodurové trubky, proplouváme korálovými prolézačkami, během chvilky ztrácím orientaci a jsem rád, že jsem ve skupině. Sám bych zpět netrefil ani omylem.

Po výlezu je večeře. Jako vždy výborná. Na tradiční čenečku jsme si již všichni zvykli a myslím si, že i v Česku nebude mít žádná  jiná polévka šanci. Tradičně na závěr dostává Tomáš od svého známého kuchaře nášup, pochválí mu jídlo a zbytek se pomalu odpotácí buďto spát, nebo dál žít. Já patřím k první skupině, Marcel s Tomášem vede skupinu číslo 2.

Během noci se nic zvláštního nestalo. Vlastně stalo, postrádám svoje modré plážové nazouváky značky adidas.

Pátek 1. 11. 2013

Budí mě ranní modlitba z přídě, ale hovím si v teplé posteli a ignoruji ji. Před šestou vstávám, tradičně potkávám Vlastíka a společně si jdeme připravit čaj. Na pravou brazilskou je ještě čas. Na palubě začínájí krutopřísně vonět palačinky, ale my jdeme napřed do vody. Geluji si brýle Moničiným gelem a po chvilce se přidává i Marcel a žadoní také o pár kapek. Skáčeme do vody z lodi a plaveme asi 200 metrů podél reefu, který máme po levé ruce proti proudu. Potkáváme Ahmedovu skupinu a já využívám setkání a plynulou potápěčskou znakovou řečí povídám Monice, že její gel je naprosto úžasný a dělá mě i mé masce moc dobře. Ahmed se na mě dívá, jako bych mu hodil hračky do kanálu. Asi žárlí. Je mi ho líto.  Asi na mých 120 otáčíme a vracíme se do korálové zahrady, kde jsme včera dělali noční ponor. Večer to bylo hezčí a mělo to úplně jinou atmosféru.

Po snídani, která byla výborná se mě ptá Petr, jestli jsem pod vodou kontaktoval někoho z Ahmedovi skupiny a ptal se na stav tlakové lahve. Neuvědomuji si nic špatného a nakonec se vše vysvětluje a chvála Bohu Ahmed se nažral a Monika zůstala celá.

Po snídani startujeme motory a odpolouváme vstříc další lokalitě. Někdo spí, někdo dělá že spí, někdo dělá, že dělá že spí. Já s Jankem, Marcelem, Hankou, Liborem a Petrem se sluníme na sandeku.

Další lokalita se jmenuje Shá ab Marsa Alam (čti šá ab). Opět mistrně kotvíme téměř na reefu a skoro potápíme sousední loď, na které někteří z nás poznávají taťku Hamadu. Ve 12.06 jdeme opět do vody. Na brífinku jsme se dozvěděli, koneckonců jako na každém, že ponor bude verynajs. Zodiacem jedeme k reefu, noříme se a po nějaké době plaveme stále hlouběji a hlouběji. Tedy naše skupina. O zbytku nic nevíme. Zkoumáme dno a v brzké době očekáváme břeh nebo alespoň marínu v Marsa Alam. Petr velí k zastávce a k vypuštění bójky. Jsme asi 200 m od lodi a celé odpoledne si z Petra dělají legraci. Zejména stůl číslo 1 vpravo u okna v jídelně.

Po obědě chvilka pohody na sandeku a v 15.45 po brífinku se vrháme do vody. Ponor má být opět verynajs. Zanořujeme se a plaveme k reefu, kde má být jeskyně, kterou po chvilce objevujeme a proplouváme. Na druhé straně je vrak dejlybótu, který se tady potopil před asi 8 lety. Podle Ahmeda se skupina ruských potápěčů rozhodla opít kapitána, který se po půlnoci rozhodl odjet na Elphinstoun. Daleko nedorazil. Narazil a potopil se. V okolí jsou rozházené věci z lodi, 3 toalety, nádrže, trubky, čerpadla….

Po průzkumu se jeskyní vracíme k lodi.

Je něco po půl sedmé a my se chystáme na náš poslední ponor - noční. Potkávám Jana, který má blažený výraz a sedí v neoprenu v převlíkárně. Ptám se ho, co a jak a dovídám se, oč tu jde. Jdu tedy na záchod, kde byl před chvílí Janko a potkávám tam Marcela, jak dělá to stejné co Janko a má přitom blažený výraz. Ptám se, jestl můžu za ním na toaletu a za chvíli mám i já blažený výraz. Je vidět, že hoši jsou zkušení potápěči a nedělají to poprvé. Narozdíl ode mě. Mírně si rozepínám u krku neopren a pak se snažím zavést násadu od sprchy co nejhlouběji jak jen to jde. Cítím blažený   pocit a celým tělem se mi rozlévá horko. Už to asi dlouho nevydržím. Teplota, tlak a příjemné pocity rostou. V nejlepším přestávám. Už mi to vytéká z nohavic. Vypínám sprchu s horkou vodou a s blaženým pocitem vycházím z toalety. 18.38 už jsme pod hladinou. Mě, Marcelovi a Jankovi je i pod vodou blaženě.

Děláme podobný ponor jako za světla. Proplouváme jeskyní ke vraku. Vrak působí docela depresivně. Mihotající se světélka baterek nepřídávají na optimismu. Myslím na Kursk. Muselo to být šílený….

Po prohlídce vraku mě Petr ukazuje směr našeho dalšího průzkumu. Je jím písčité dno a opětovný směr marina nebo břeh Marsa Alam. Při mých 110 se otáčíme a vracíme se. Nevěřím, že najdeme loď. Do toho všeho mě zhasla baterka a chce se mi plakat. Naštěstí má Petr rezervní, kterou mi půjčuje. Během chvilky jsme šťastně u vraku, proplaváváme jeskyní a vracíme se  k lodi. Petr si spravil reputaci a u stolu číslo 1 bude klid. Na závěr ponoru se s námi přišli rozloučit tuňáci, kteří pod lodí lovili drobné rybky, které dělají obrovské úhybné manévry v houfu.

Na lodi si umýváme cajky, převlékáme se do svátečního oblečení. Já a Tomáš ne, protože nic svátečního nemáme. Děvčata mají šaty, jsou namalovaná a krásně voní. Pak na chvíli přestala fungovat elektřina a je krásný klid. Brzy je po klidu a my svítíme.

K večeři byl úžasný egyptsko-švédský stůl a krocan a výborná dorta.

Trávíme, popíjíme, nostalgicky vzpomínáme. Krátí se nám to. Zítra autobusem do Hurghady a curyk nach Hause. Uteklo to. Bylo to skvělý. Těším se na někdy příště.

                                                                                                Vaši   Petr H.   a   Teddy

Děkujeme Doktorovi s Teddym za poutavé vyprávění o celém týdnu. Už bych jen stručně doplnil, že celá skupina úspěšně opustila loď v přístavu v Marsa Alam. Cesta do Hurgády byla také velmi uspěšná. Někteří nejmenovaní členové se rozhodli cestu zkrátit a z batohů začaly tahat zbytky zásob alkoholu. Zbytků přibývalo a zadní část autobusu se proměnila v pojízdý bar. Ahmed ne úplně kladně hodnotil náš návrh, že se půjdeme vykoupat a tak jsem využili lsti a Hanka předstíraje nutnou potřebu toalety donutila náš autobus zastavit. V tu chvíli se většina z nás vydala během k pobřeží a naskákala do vody. O chvíli později jsme opět všichni mokří, ale štastní pokračovali v cestě a především v konzumaci alkoholu. Musím přiznat, že další události mám v paměti částečně zamlžené, ale jsme si skoro jist, že jsem udělali ještě jednu zastávku na “toaletu” a opět někteří z nás nedbaje Ahmedovy pokyny vyrazili směrem k moři. Dál už jen vím, že jsem upadl do částečného komatu a probral se u hotelu Bella Vista když se mě někdo snažil ubytovat. Rychlý oběd a už zase skáčeme do vody. Následuje pokus o stavbu lidské piramidy, který se po delší chvilce daří a tři členky naší expedice stojí na našich statných ramenou. Další události už ani nestojí za zmínku. Pouze bych doplnil, že jsme vstávali ve 2 ráno po asi 3 hodinách spánku a Tomáš si koupil krásný suvenýr v podobě plážového ručníku, který ztratil v hodnotě 15 USD. Teď už sedíme na letišti a tešíme se do postele.

Bylo to krásné, bylo to krátké, už ať jedeme znovu…..

                                                                                                            Petr D.