29. 02. 2012 - 09. 03. 2012

Kuba 2012

Stejná akce jinýma očima ;o)

Zdravím všechny účastníky letošního klání na Kubě ve dnech 28.2.-12.3., ale i ty, kteří mají v úmyslu tuto vyjímečnou zemi někdy navštívit.

Sraz všech účastníků byl 28.2.2012 ve 20,00h v Brně na bus nádraží u hotelu Grand. Asi 2 minuty po odjezdu autobusu jsem už měl v ruce pohárek s vínem a v druhé ruce řízek, což signalizovalo, že tato expedice bude o pohodě, jídle, klidu a nezbytném alkoholu.-) Tato kombinace se průběžně střídala až do Prahy, kde jsme pokračovali a nesměle navazovali konverzaci. Nikam se moc nespěchalo a tak snad až při 2. vyhlášení, že na nás letadlo čekat nebude, se celá parta 21 lidí, včetně ostříleného průvodce Miloše, vydala k odbavení zavazadel. Všichni měli tak cca 5kg nadváhu, což vzhledem k lišáckému manévru Miloše s plánovaným pozdním příchodem nikdo neřešil, jen aby mohl Boeing 737 s 200 pasažéry z ČR, a občas i SR, včas odstartovat.-) Start úspěšně proběhl v 1h 50min. První přistání cca po 5ti hodinách na Azorských ostrovech proběhlo ještě za tmy a po cca 40 min jsme už mířili k další oáze pro naše letadlo na Bermudách. Pohled na tento atol ze shora mě osobně připadal v kontrastu s nekonečným oceánem úžasný. Jen jsem tak přemýšlel, co tam ti lidé mohou celý rok dělat, bez další možnosti úniku jinam. Další ostrovy byly vzdáleny tak 1000 km, takže pokud ti všichni bydlící na ostrově nebyli potápky, tak opravdu nevím, co tam dělají☺. Maximální převýšení ostrova bych typoval max. 1,5m.-) Nebe se rozjasnilo a venku na nás dýchlo příjemných 26st. V momentě, kdy se náš létající nomád dosyta napil podruhé, již jsme opět rolovali po dráze, a pak pozvolna stoupali okolo celého souostroví, což byl pro mnohé jistě nezapomenutelný pohled.

Obr. 1: pohled z letadla

Po několika dalších hodinách a přeletem nad Bahamskými ostrovy, ze kterých jsem však pro mraky moc neviděl, jsme neomylně zamířili na Kubu. Na letiště ve Varaderu jsme dosedli po 15h letu 29.2.2012 v 10h 50min kubánského času. Po celním odbavení a převzetí zavazadel, které už zpola sežrali místní drogoví vyzáblí psí narkomani, jsme se odebrali k autobusu, kde jsme si hrdě připili s prvními kubánskými soudruhy na vzkvétání Kuby a zdraví Fidela. Hned na to, některé z nás, naopak kubánské soudružky zkasírovali při výměně valut za konvertibilní peso tak šikovně, že na to někteří přišli až při přepočítání financí v autobuse, nebo možná i později.Venku bylo polojasno a teplota atakovala hranici 30st, což byla pro všechny alergiky z letadla jistě příjemná změna. Následovala 4hodinová cesta autobusem do zátoky Sviní - Bay of Pigs (důvod názvu se nepodařilo zjistit) a zakotvili jsme ve středisku Playa Giron. Po několika málo drincích ve vestibulu místního hotelu jsme svorně všichni odpadli v skromných bungalovech rozesetých pod kokosovými palmami a mně neznámými druhy akácie (pozn. Redakce - zde si místní dopisovatel více nepamatuje až do 1.3. ráno). Následovala vydatná vajíčko-omeletová snídaně –pro některé každý den stejná.-) Tu jsme zalili kávou a pro jistotu vše několika drinky a hodně rumem…Pak jsme se společně vydali na rekognoskaci blízkého terénu a skončili na nedaleké pláži, kde jsme okusili příjemnost vody o teplotě 27st. Zde jsme se nejen bohatě vydováděli, ale mnozí také spálili a následky si nesli po několik dalších dnů. Odpolední výlet nezapomenutelným autokarem na další pláž a k dalšímu baru byl dobrým zpestřením dne. Zvláště pak příhoda, při níž alkoholem rozdováděný Miloš praštil vedle u stolu sedícího němce botou přímo do hlavy. Jemu se to tak asi nejevilo, ale my jsme se v duchu asi smáli všichni.-( Proto jsme pláž kvapně opustili, abychom se po pár minutách navrátili k baru, který jsme předtím opustili.

Obr. 2

Následovalo nekonečné běhání, jako kdyby jsme každou minutu měli umřít žízní..))) To pokračovalo až do večerních hodin přerušeno pouze přestávkou na večeři…Z večerních útržků strávených v bungalovech Playa Giron si pamatuji jen bzučení komárů, následné zapnutí klimatizace, kterou jsme je přepočítali vrtulí a vyhnali ven-bohužel okolo vsazené klimatizace do zdi bylo tak 5cm díra, kterou se vyhnaní komáři tvrdohlavě vraceli zpět…Ale po pár dnech se dá říct, že jsme si na společné soužití nějak zvykli. Ani už tak nebzučeli o to víc pily a my také… Dne 2.3. po snídani nastal toužebně většinou očekávaný den prvního ponoru v Zátoce sviní. Zde nás čekali 2 ponory okolo 20m přímo z pláže s křišťálově čistou vodou. Menší vrak lodi, perutýni, muréna, 2 mořští koníci a nespočet druhů korálů. Myslím, že jsme si toho všichni užívali a těšili se na zážitky dalších dnů.. 3.3.následovaly další 2 ponory ve stejné zátoce jen na jiném místě. O zpestření se opět postaral Miloš, který úplně zanevřel na ponory a věnoval se ½ dne ekologii a znečištění místního pralesa☺. Nicméně pokud se dobře pamatuji, druhého ponoru se již účastnil v plné síle, za což je zapotřebí jej pochválit.. První ponor trval dlouhých 50min a někteří vycucli flašku téměř do dna nebo se cizopasili na svých Buddych . K vidění byl opět menší vrak lodi, perutýni, muréna, jedna langusta a snad i chobotnička, ale o té jsem se já jen doslechl☹. Druhý ponor se konal přes silnici od pláže na druhou stranu v místním cenotu, což je v podstatě systém chodeb a jeskyní ve vápencovém podloží děravém jako ementál. Bohužel na stěnách byla usazena zvláštní řasa a stačilo několik kopanců ploutví a větší množství bublin a už jsme se ztráceli v husté mlze.. Max hloubka ponoru byla 30m a teplota vody opět překročila 25st i dole. Délka ponoru 22 minut. Nicméně i tenhle ponor byl velmi zajímavý a v našich zeměpisných šířkách jistě neopakovatelný..

Obr. 3: Milošova důsledná očista ☺

4.3. zapomenu na snídani a všechny ty rituály, které se denně opakovaly a půjdu rovnou k posledním ponorům v této oblasti. 1. ponor: další menší vrak a hloubka 28m, rybky stejné jako v předchozích dnech. Pro všechny byl asi nezapomenutelný 2. ponor na cenotu jménem Czechoslovakia (název podle objevitelů). Překvapením byl tak náš dopravní prostředek, který se prodíral spíše necestou k této lokalitě. Zde bylo nutné spolupráce i našich nepotápějících se kolegů, kteří nám pomohli naskákat do tohohle veselého rybníčku a následně dostat z něj ven. Byly to 2 skalní stěny asi 8m od sebe prudce padající až do hloubky 70m. My se spokojili asi s 35m, ale světelný efekt při pohledu zdola byl nádherný. Bohužel však také vzhledem k množství potápek a z nich vařících bublin došlo postupně k zvíření nánosů a snížení viditelnosti. Nicméně se domnívám, že tenhle ponor patřil k těm nejzajímavějším.. Po ukončení ponorů došlo opět na další oslavy a doplnění veškerých tekutin..

Obr. 4

Z tohoto dne pak asi nezapomenu na telefonát Miloše z recepce na bungalov, kdy mně oznámil, že se tam za chvíli zjeví jeden z místních domorodců s dodávkou doutníků.. Účast jsem přislíbil a vyčkával…Pod plachetkou tmy někdo tiše zaklepal. Otevřel jsem naplno dveře a do místnosti vklouzl menší kubánec s vyplašenýma očima, kterými těkal po místnosti a vyzval mě, abych zatáhl okna a zamkl. Vytušil jsem, že to bude scéna hodná zfilmování a tak jsem uposlechl.. Několikrát se ptal po našem nejmenovaném vedoucím se slovy, kde je Milo? Ubezpečil jsem ho, že Milo sedí za barem a má neskutečně mnoho práce s vypitím veškerých drinků, ale že je vše pořádku a může doutníky předat mně. Zhasl, vyběhl ven a zpoza bungalovu přitáhl pytel podobající se ošoupanému futrálu na mrtvoly…Opět zamkl a začal vytahovat krabice doutníků z pytle jako by se jednalo o cihly zlata.. Každou krabici otevřel ukázal mi kvalitu a počet doutníků, což jsem letmo zkontroloval, pak vytasil nálepky Habana a fascikl nových kolků. Mezitím proběhlo několik telefonátů mezi recepcí a naším bungalovem, zda obchod probíhá podle plánu. Připadal jsem si jak drogový dealer a počítal kolik příštích let se budu zdarma válet na Kubě, jestli to praskne? Po ubezpečení všech stran, že je vše v pořádku, jsem začal s tímto človíčkem uzavírat krabice a přelepovat kolky.. Celou dobu byl kubánec vyplašený a vypadal, jak já 3 dny na to, když jsem snědl zelenou langustu.. Nejvíc jsem ho šokoval, když už jsem měl všech 21 krabic vedle postele a oznámil mu, že Milo nepříjde a peníze dostane zítra ráno. Jeho pohled byl ještě vyděšenější, a kdyby Milo v ten moment neotevřel dveře, asi bych ho musel křísit.. Když se Milovi asi po 15minutách ho podařilo přesvědčit, že 2.polovinu peněz dostane opravdu ráno, tak to vzdal a odešel..Fakt je ten, že když jsme usínali s Milem a mezi námi byl kontraband nevyčíslitelné hodnoty, tak jsem si říkal, čeho všeho si ještě na Kubě neužiju…) Po pravdě se mi hodně ulevilo, když před snídaní zmizela polovina krabic z našeho pokoje. Říkal jsem si, že už to nebude doživotí, ale jen nějakých pár desítek let v místním jail. Tolik zážitky prvních dnů dle mé chabé paměti. Zapsal Marek☺

Obr. 5